Volební program PRO PRAHU 8

Vrátíme Vám Budoucnost

Jako starostové a komunální politici patříme k těm, kteří ze všech myslitelných úrovní spravování země, stoji vám, našim občanům, nejblíže. Vysoká důvěra, kterou jste nám opakované vyslovovali v komunálních volbách, svědčila o tom, že naše práce byla vámi pozitivně příznivě přijímána, uznávána a hodnocena. Jsme všemi svými silami připraveni na ni navázat. Právě tato skutečnost je důvodem, proč pociťujeme komunální politiku jako výzvu a službu zároveň.

Práci starosty či zastupitele jsme vždy vykonávali s mimořádným úsilím, nasazením, radostí a pocitem hrdosti na naši městskou část. Nechybí nám vize, jakým směrem by se naše městská část měla nadále rozvíjet. Na rozdíl od jiných, je to vize uskutečnitelná, odpovídající reálným možnostem naší Prahy 8. Nepodléháme lákání na první zdání levných peněz z Evropské unie, či jiných, často náhodných a nejistých zdrojů, které mnohé svádí k nereálným a proto nebezpečným projektům.

Nikdy nekončícím tématem pro Pražany je bezpečnost. Trápí nás kapsáři, vykradači bytů a aut, zloději aut a kol, noční násilníci, vandalové a výtržníci. Lidé právem chtějí činy a ne gesta. Kus práce se v této oblasti udělal. Tzv. “nápad” trestné činnosti klesá. Nemalou měrou k tomu přispěla i opatření, která jsme prosadili. Byla jimi zlepšení spolupráce radnice se státní i městskou policií, stejně jako budování kamerového systému. Ten sloužil výhradně jako prvek prevence a objasňování trestné činnosti, nikoli jako „velký bratr“ šmírující lidi při jejich běžném životě. V této poloze jej chceme nadále udržet a rozvíjet, šmírovacích procesů máme díky tzv. velké politice již přebytek. Chceme větší počet strážníků a policistů v ulicích. Zejména je potřeba vrátit se k systému prvorepublikových obecních strážníků. Městská policie nemá pokutovat vozidla za rychlost, to je záležitost Policie České republiky. Městský policista, strážník v tom původním smyslu slova, má chodit po „své“ ulici, má se starat o „své“ občany. Každý z nich má mít svůj rajón, kde bude znát pejskaře, který neuklízí, kluky kteří dělají neplechu, pozdraví slušně babičku a pomůže jí přes přechod. Městský strážník nemá být zásahovou jednotkou, která vyráží dveře a cvičí se v útočné střelbě z pistole. Má to být „pedagogický dozor“ pro své okolí.

Požadujeme zaměření bezpečnostních složek na nejběžnější formy trestné činnosti. Ty nás stále trápí nejvíc. Novou bezpečnostní hrozbou je kriminalita importovaná do Prahy ze zahraničí, která namnoze souvisí s problémy, které západním zemím přinesla nezvládnutá migrační krize. Výzkumy veřejného mínění, i názory, které slýcháme, ukazují, že občané toto nebezpečí vnímají velmi ostře. Naší povinností je na tuto skutečnost reagovat, nikoli takové ohrožení v rámci politické korektnosti bagatelizovat či zamlčovat, jak se v mnohých případech dělo na západ od našich hranic. Určitě budeme bránit vzniku ghett nebo i jen existenci větších skupin sociálně nepřizpůsobivých občanů, s cílem nedovolit obtěžování okolních obyvatel, vybydlování bytových domů či dokonce vznik nebezpečných zón, tak jak je známe z některých západních metropolí.

Velkou pozornost budeme, tak jako v minulosti, věnovat propagaci prevence. Její hlavní myšlenkou bylo a bude, že člověk se musí sám snažit na prvním místě postarat o svou vlastní bezpečnost, stejně jako o bezpečí své rodiny a bezprostředního okolí. Policisté a strážníci nemohou být všude. Je třeba být všímaví, ostražití, pokud cítím nějaké riziko, raději se mu vyhnout. Ve spolupráci s odborníky budeme nejen teoreticky, ale i prakticky lidem radit, jak si počínat, aby zvýšili svou bezpečnost na maximální možnou míru.

Praha 8, stejně jako celá Praha, má problém s byty. Ceny bytů i pronájmů letí raketově nahoru. To je asi dobrá zpráva pro jejich nynější vlastníky, horší ale pro jejich děti, vnuky, příbuzné a známé, kteří chtějí v Praze 8 bydlet a vlastní byt nemají. Zdařile provedená privatizace obecního bytového fondu v Praze 8 důsledky tohoto neblahého vývoj na nějakou dobu oddálila, ale následné čtyři roky umělého brzdění další bytové výstavby nese své otrávené ovoce. Komunální volby v roce 2014 znamenaly výměnu lidí na radnicích za vyloženě antistavební politickou reprezentaci. Nezodpovědné aktivistické bránění bytové výstavbě i tam, kde jsou pro ni vhodné podmínky, přineslo spolu s některými dalšími faktory takový nárůst cen bytů, že se stávají pro naprostou většinu populace nedosažitelnými. Po roce 2014 se přestalo stavět a všechny rozběhnuté povolovací procesy na byty se mnohonásobně prodloužily. V letech 2015 a 2016 se vyprodaly všechny byty na trhu a výstavba nových se uměle zastavila. Poptávka začala významně převyšovat nabídku a ceny od té doby letí vzhůru.
Jeden z faktorů, který významně komplikuje výstavbu nejen v Praze 8, je tzv. Metropolitní plán. Jde o dokument, který jednoduše řečeno říká, co a kde se může postavit. Podobný dokument pod názvem územní plán je normální a najdete ho ve všech městech i obcích celé České republiky, jen Praha se rozhodla být jiná. Pan Hudeček, který se v roce 2013 na jeden rok stal primátorem za TOP 09, je původním povoláním geograf. Proto se cítil povolán k tomu, postavit celou Prahu na hlavu. Prosadil Metropolitní plán, který není standardní, je velmi neurčitý a hlavně jej nikdo za ty roky dodnes nebyl schopen uvést do života. Mimo jiné uvolnil stávající poměrně přísné předpisy pro povinná parkovací místa, takže se vám může stát, že až vám developer postaví před barákem administrativní centrum, tak vám budou jejich auta parkovat pod okny. U velkých staveb náročných na počet parkovacích míst není takový postup přijatelný.
Co s tím? Někteří politikové slibují byty pro všechny – jak pro mladé začínající rodiny, tak pro staré, nemohoucí spoluobčany. To vše za peníze, které nejdříve lidem formou daní vezmou. To není náš přístup. Město může pomoci, ale jde pouze o doplněk či nadstavbu. Potřebujeme stabilizační byty pro lékaře, policisty, a některé další zaměstnance, důležité pro chod města. Dále byty pro zcela mimořádné případy, které nezachytí sociální síť. Ale všechny tyto byty musí být na dobu určitou. Pro zaměstnance po dobu zaměstnání, sociální pouze po dobu nezbytně nutnou. Jediným realistickým řešením vedoucím k zastavení růstu cen bytů a jejich snižování je zrychlení povolovacích procesů bytové výstavby všude tam, kde ji umožňuje současný územní plán. Dále provedení jeho operativních změn v místech, kde je zřejmé, že zbytečně brání v zastavění pozemků, které jsou pro bytovou výstavbu vhodné a v současné době nevyužité jiným způsobem (zejména tzv. brownfieldy, ale i menší zanedbané pozemky). Nikdy nekončícím úkolem je boj za zjednodušení stavebních řízení. Pokud jde o jeho délku a komplikovanost Česká republika se řadí mezi nejhorší státy celého světa. Jinak hrozí, že se nejen naše městská část, ale celá Praha stane stagnujícím stárnoucím velkoměstem, nepřátelským všemu rozvoji. Nebude v něm místo pro mladé rodiny, nebudou se tu rodit se děti, postupně upadne občanský život a s tím přijde pokles životní úrovně a kvality života ve městě vůbec.
Komplikované územní a stavební řízení „vylepšené“ bojem s bývalými aktivisty, z nichž se po volbách 2014 stali komunální politici, si vybírá ještě jednu pro Prahu mimořádně devastující daň. Řadě stavebníků už toto martyrium odčerpá tolik energie a finančních prostředků, že samotnou stavbu raději navrhnou a posléze realizují cestou „nejmenšího odporu“. Většina projektů pak vypadá jako od jednoho architekta, opakuje novofunkcionalistická klišé a používá dnes typické materiály, tedy sklo a ocel. Stavební úřady i památková péče jsou na takové stavby zvyklé, stavebník se tak vyhne dalším komplikacím s jejím povolováním. Praha však se svou minulostí a s neuvěřitelným štěstím, s nimiž se téměř vyhnula devastaci obou světových válek, si podle nás zasluhuje něco zcela jiného. Dnešní skleněné baráky už na první pohled hlásají, jak se do pražských ulic nehodí. Praha je historickým celkem, který má určitý architektonický charakter a proto je nezbytné vycházet z povahy historické Prahy víc než z univerzalistických projektů, které historické a architektonické souvislosti města vůbec nerespektují. Pokud tedy říkáme, že chceme budoucím stavebníkům ulehčit administrativu a zejména zkrátit dobu povolovacích řízení, pak jsme zároveň rozhodnuti neskonale tvrději vyžadovat, aby nové stavby byly především citlivé ke svému okolí, používali různé styly a materiály, byly kreativní, odvážné i pokorné zároveň. Praha se nesmí stát nudným městem, kromě malé historické oázy nerozeznatelným od jiných evropských metropoli. Jenom stavby, které budou respektovat její genius loci, její nesmírné, ale velmi křehké dědictví, se mohou změnit ze studií a projektů v realitu.

Praha jako celek – a naše osmičková městská část není výjimkou – se potýká s mnohem větší zátěží, než by vzhledem k počtu obyvatel měla. Všichni se zaklínají požadavkem na urychlenou výstavbu pražského silničního okruhu, především jeho pokračování v severozápadní části města. I pro nás je prioritou, ale obáváme se, že se jedná zase jenom o předvolební výkřiky, které po volbách – jako vždy – rychle umlknou. A nejvíce se za okruh dnes bijí ty strany a ta hnutí, které schválily zákony, umožňující nekonečné blokování staveb. Peníze na dostavbu okruhu jsou, vše je připravené, trasa je jasná, ale pořád dokola se odvolává a soudí pár lidí. Konkrétně občanská sdružení a starosta malé obce Suchdol. Pokud nedojde ke změně zákona, který omezí nekonečné blokování staveb jako je silniční okruh v severozápadní části prahy, jehož neexistence je pro Prahu smrtícím jedem, tak se nikam nepohneme. Předvolební výkřiky nic nezmění. V Praze už dnes připadá jeden automobil na 1,1 obyvatele, je tu více než 1 milion dvě stě tisíc osobních automobilů plus velký počet nákladních vozů. Obchvat Prahy by samozřejmě nejen odvedl auta mimopražská, ale stal by se nezbytnou součástí městské a příměstské dopravy. Po jeho zprovoznění lze předpokládat – a dopravní studie to potvrzují – významné odlehčení rezidenčních částí města spolu s nesmírně pozitivním dopadem na životní prostředí Prahy a naší městské části zvláště.
Neméně důležitou kapitolou zásadního zlepšení, či dokonce dosažení plynulé průjezdnosti Prahy 8 i celého města, je uzavření vnitřního pražského okruhu do jednoho celku. Pro Prahu 8 je klíčové vyřešení návaznosti dopravy na tunel Blanka na našem břehu. Situaci značně zkomplikovalo necitlivé soudní rozhodnutí, které zablokovalo kapacitní rozšíření ulice Povltavská. Tím došlo k nesmírnému přetížení již tak silně využívané ulice V Holešovičkách a doprava ve špičkách se tak pro obyvatele severní části Prahy 8 stala utrpením, které je stojí desítky minut ztraceného času. O ekologické zátěži nemluvě. Máme však řešení, které je jednak reálné, jednak podstatně jednodušší než tunel pod Bulovkou nebo vysoký most mezi Prahou 6 a 8. Navrhujeme zahloubit ulici V Holešovičkách a výjezd vést do dvou nově vybudovaných mimoúrovňových křižovatek na Praze 9. Do 5 let by byl celý okruh Prahou hotový.
Není však možné jenom čekat na dlouhodobá řešení. Něco můžeme udělat hned. Okamžité zlepšení dopravní situace v Praze by přineslo tzv. liniové řízení křižovatek. Jeho hlavním principem je, že se křižovatky přizpůsobí dopravě a ne doprava křižovatkám. V podstatě jde o jednoduchý systém, který zařídí, že tam, kde je víc aut, je delší zelená a pokud se doprava někde ucpává, tak tam aut pustí naopak méně. K jeho spuštění je všechno je připravené, technika je už funkční. Proč ještě nepracuje, je obtížné pochopit. Zřejmě jediným důvodem je, že pro současnou politickou reprezentaci je řidič auta nepřítel a je třeba mu nic neulehčovat. Dvacetiprocentní zlepšení průjezdnosti Prahy zřejmě pro ně není dostatečným důvodem něco dělat.
Obtížně řešitelným problémem města je parkování. Současný stav je částečně zaviněný ranním dovozem aut ze středočeského kraje. V této otázce, i přes jejich problematičnost, pomohly modré zóny. Jiné je to na sídlištích. Ta byla projektovaná na 0,4 auta na jednoho obyvatele, dnes je prakticky jedno auto na jednoho obyvatele. Tady žádná zázračná řešení neexistují. Jedinou reálnou možností je lépe využít existujícího prostoru, více s ním šetřit. Je možné trochu ubrat na chodnících a izolační zeleni a postavit auta kolmo, ale jen někde. Nebo lépe umístit kontejnery, aby nezabíraly více místa, než je pro jejich obsluhu nezbytně nutné. Využít míst, kde jsou zbytečné zákazy nebo příliš velkorysé vymezení parkování jenom pro některé subjekty. Lepší řešení však neexistují, parkovací domy jsou ve většině případů pohádkou pro voliče.
Specifickou otázkou Prahy 8, ale i tématem široce diskutovaným nejen v ní, je budoucnost Libeňského mostu. Pokusy o jeho zbourání a nahrazení mostem zcela novým považujeme za nezodpovědné a za hrozbu nemalých komplikací, zejména pro občany naší městské části. Důvody pro zachování současné podoby Libeňského mostu jsou v zásadě dva. Tím prvním je jeho nesporná historická hodnota. Dílo významných architektů Pavla Janáka a Františka Mencla je zcela unikátní stavbou ve stylu avantgardního funkcionalismu nebo kubismu. Některými odborníky je dokonce považován za jediný kubistický most na světě. Druhým a stejně podstatným důvodem proti jeho zbourání a výstavbě nového mostu je dlouhodobé rozsáhlé a prakticky nenahraditelné omezení tramvajové dopravy nejen do Libně, ale prakticky po celé severní části Prahy. Jak by taková situace vypadala dostatečně ilustruje nezvladatelný dopravní chaos, který nastal v letošním lednu při neplánované krátkodobé uzavírce Libeňského mostu. Na druhou stranu jsme si vědomi toho, že most je opravdu ve velmi špatném stavu. Zásadní rekonstrukce je proto nezbytná a je třeba s ní začít neprodleně. Technicky je taková rekonstrukce jistě dobře proveditelná a při dobrém naplánování jejího postupu se lze vyhnout neřešitelným dopravním komplikacím.

Výsledky spravování Prahy 8 současnou faktickou koalicí ANO, ČSSD, Zelení a KSČM jsou, pokud jde o stav pokladny, smutné. Z finančně zabezpečené městské části zejména díky námi prosazené privatizaci obecních bytů nájemníkům se stala kandidátem na vážné zadlužení. Peníze se projedly, prakticky nic užitečného se nepořídilo. Za to zbudou šuplíky plné zbytečných studií, které se nikdy nezrealizují. Přibylo také pár spokojených advokátů, dobře radnicí zaplacených za zbytečné spory o rozestavěnou budovu. V ní mělo už dávno pracovat 400 zaměstnanců úřadu v podmínkách, které by výrazně zlepšily kvalitu jejich služeb pro občany. A pronajaté prostory přinášet Praze 8 ročně desítky milionů. Zatím už několik let chátrá na Palmovce torzo s nejasným osudem. Peníze na jeho dostavbu dávno současné vedení utratilo, nehospodárný provoz současných zastaralých a nevyhovujících budov se musí dále platit. Co víc, střízlivý rozpočtový výhled nám říká, že chybí peníze jak na provoz, tak především na investice. Čeká nás doba šetření, hledání rezerv v rozpočtu, škrtání a zřejmě i snižování stavu úřednictva. Vyrovnat se s tímto neblahým dědictvím, které zůstalo po současné politické garnituře, bude jedním z nejtěžších úkolů.

Budeme z pozice městské části kontrolovat případné rekonstrukce městského majetku, zejména komunikací. Je nemožné, aby se na opravě ulice pracovalo jen tehdy, když má stavební firma zrovna čas. Není únosné neustálé prodlužování a odkládání dokončení oprav a rekonstrukcí, jak jsme tomu svědky nyní v Zenklově ulici, klíčové komunikaci celé Prahy 8. Pohlídáme také koordinaci staveb tak, aby se lidé na osmičce nestali znovu rukojmím nezájmu a lhostejnosti jejich radnice o to, jak se například dostanou každé ráno do zaměstnání. Chceme konečně dotáhnout do konce betonové monstrum na Palmovce. Případ, kdy se dobrý projekt se změnil na pomník lidské neschopnosti a nezodpovědného radikalismu. Karlín a dolní Libeň si zaslouží vybudování sportoviště s alespoň malým venkovním koupalištěm, protože je to jediná část Prahy 8 kde nic podobného není.

Podstatnou věcí je pro nás také posilování sounáležitosti občanů, pocitu vzájemné blízkosti a solidarity. Moderní občanskou společnost si představujeme jako spolupráci a vzájemnou pomoc mezi lidmi, kteří se znají, kteří se pravidelně vídají ve svém okolí, jejichž děti chodí do stejných škol a kroužků, kteří pečují o své rodiče a prarodiče. Nechceme měnit lidskou povahu, nechceme propagovat solidaritu s jinými kontinenty a přitom ignorovat potřebné, kteří žijí vedle nás. Chceme dát každému maximum prostoru, aby se mohl svobodně rozhodovat jak naložit se svým životem, volným časem, penězi, jak vychovávat děti atd. Jsme si vědomi toho, že právě lidé svobodní a spokojení jsou vnímavější a ochotnější pomoci druhým. Z pozice komunálních politiků můžeme takové aktivity podporovat a iniciovat.
Základem rozvoje každé pospolitosti – a pro městskou část to platí ve stejné míře – je svobodná a široká výměna názorů. Postaráme se, aby každý občan Prahy 8 mohl svobodně, tedy i kriticky vystupovat. Nikoho nebudeme umlčovat, nikoho nebudeme za jeho názory peskovat, ostrakizovat či zesměšňovat. A to bez ohledu na hlasatele politické korektnosti, kteří tak rádi určují, o čem se smí mluvit a o čem nikoli. Jsme připraveni vám naslouchat, jsme připraveni vaše podněty pečlivě zvažovat, na jejich základě si vytvářet vlastní stanoviska a přijímat jasná a srozumitelná rozhodnutí. Za tato rozhodnutí jsme připraveni nést plnou zodpovědnost, což mimochodem v dnešní atmosféře patologické podezíravosti, živené některými orgány státu, médii či různými aktivistickými skupinami, není vůbec jednoduché. Budeme také podporovat pořádání místních referend v případech, kdy půjde o důležité otázky, které ovlivňují život každého občana Prahy 8, nebo alespoň jasné většiny.

Péčí o starší lidi se před volbami zaklínají všechny politické subjekty v domnění, že se jim často nereálnými sliby podaří získat hlasy od důvěřivých důchodců. My si naopak myslíme, že podstatná část našich seniorů má takové životní zkušenosti, že je vůči hloupým slibům a nereálným plánům imunní. Praha 8 je skutečně výtečná v péči o seniory. A o seniory postižené Alzhaimerovou chorobou zejména. To ale není zásluha žádného z nás politiků, ale především dvou skvělých dam. Tou první je vedoucí odboru sociálních věcí paní Jana Janků, která již dlouhá léta citlivě udržuje Prahu 8 na špičce mezi městskými částmi. Druhou je paní docentka Iva Holmerová, která od roku 1992 pracuje v Gerontologickém centru v Praze – Kobylisích a také jako proděkanka pro zahraniční vztahy Univerzity Karlovy v Praze. Je specialistkou podpořit každý reálný krok, který na Alzhaimerovu chorobu a na mezinárodní špičce v této oblasti. V péči o seniory tedy máme na co navazovat a naším jediným cílem je pomůže seniorům prožít důstojné a co nejvíce aktivní stáří. Pro případy nouze poskytneme všem seniorům nad 70 let tlačítko SOS, kterým si kdykoli zavolají o pomoc. Jsme přesvědčeni, že tím pomůžeme zvýšit pocit bezpečí, jak jim samotným, tak jejich rodinám. Je to v duchu naší vize Prahy 8 v příštích letech další krok, který je lehce realizovatelný s minimálními nároky na rozpočtové výdaje.

Volební období v komunální politice trvá čtyři roky a naším prvotním cílem je v něm prosadit naše vize a náš program. Myslíme však i na dlouhodobější perspektivu života. Tu vidíme v našich dětech, které v nepříliš vzdálené budoucnosti převezmou rozhodování o tom, kam se bude nejen naše město, ale celá země ubírat. Dnes je pro nás hlavním úkolem poskytnout jim co nejkvalitnější vzdělání. Již v minulých letech jsme investovali velké prostředky do oprav, rekonstrukcí a modernizací osmičkových škol a mateřských školek. V modernizaci škol a školek budeme dále pokračovat, především tam, kde ještě zbyly v tomto směru nějaké nedodělávky a nedostatky. Pokud ale nebudou ve škole dobří učitelé, lepšího vzdělání dětí nedosáhneme. Nezastupitelnou roli – ale zároveň velmi nelehkou – v tomto směru hrají ředitelé škol. Proto budeme pečlivě přistupovat k výběru ředitelů škol zřizovaných Prahou 8 a preferovat ty, kteří budou mít největší předpoklady tuto náročnou úlohu zvládnout. Chceme, aby ze základních škol vycházeli mladí lidé s širokými obecnými znalostmi, ale také s láskou k jejich vlasti a s vědomím si tradic našeho národa a odkazu předků. A nikoli jenom vyhledavači informací na internetu, ovlivnění ideologií protlačovanou politickou partičkou, která zrovna ovládá příslušné ministerstvo, čehož jsme bohužel stále častěji svědky.

V centru naší pozornosti vždy bude svobodný občan a jeho rodina. Veřejná moc je tady od toho, aby chránila jeho život, svobodu a majetek. V současné době však zažíváme tsunami zákonů, vyhlášek, nařízení, zákazů, příkazů, hlášení, daní, poplatků, které nám v mnoha případech zbytečně otravují život a neúměrně oklešťují náš životní prostor. Každé takové omezení spontánní aktivity lidí znamená, že bohatství společnosti a každého z nás neroste, tak jak by mohlo. Ujišťujeme vás, že budeme chránit vaše peněženky před pokusy schvalovat a vymáhat nové místní poplatky, které by odčerpávaly další část vašich příjmů. Prověříme systém dotací a grantů poskytovaných Prahou 8 a zaměříme se na jejich poskytování pouze na aktivity, které přinášejí neoddiskutovatelná pozitiva všem obyvatelům osmičky, nebo alespoň většině.

Přes nesporný pozitivní vývoj nemůžeme být s kvalitou životního prostředí v Praze spokojeni. Hlavní příčinou tohoto stavu je již zmíněné nevyřešení dopravní infrastruktury. Zásadní odpovědností komunální sféry je péče o zeleň. Do jejího zvelebování a rozšiřování a do životního prostředí vůbec byly v minulosti investovány skutečně značné finanční prostředky. Co však v posledních letech pokulhává – a to je i případ Prahy 8 – je péče samotná péče o zeleň a o prostory, do nichž bylo v minulosti nákladně investováno. To platí i pro pořádek na ulicích. Proč třeba neudělat uklízecí pohotovost, stačilo by jedno, možná dvě auta s dvěma zaměstnanci. Když jako občan projdete kolem nepořádku, tak můžete zavolat horkou linku a do dvou tří hodin je pryč. Samozřejmě ne černé skládky, ale třeba odpad, který pod keřem nebo v průchodu někdo „zapomněl“. A když budou mít na autě i sekačku na trávu, tak tím lépe.
Hlavním problémem, který trápí Prahu 8, je znečištění ovzduší ultrajemným prachem, který má významné negativní účinky na lidské zdraví. Nejhorší situace je dlouhodobě v Karlíně a také v místech kolem autobusových nádraží. Jako hlavní příčinu musíme znovu zmínit chybějící silniční okruh v severozápadní části Prahy, který by odvedl podstatnou část dopravy mimo rezidenční části a tím výrazně snížil úroveň škodlivin v nich. Také postupný přechod autobusové dopravy z dieselových agregátů na ekologičtější patří k významným faktorům, které by se pozitivně podepsaly na kvalitě životního prostředí v Praze. A to dopravy nejen městské, ale i dálkové a to až k jejímu případnému vytěsnění z centra, např. ke konečným stanicím metra. Jsme však přesvědčeni, že veřejná moc musí hledat nápravu především ve veřejné sféře, tedy ekologicky motivovanými investicemi do veřejné dopravy a do dalších činnosti, které přímo ovlivňuje a řídí. Nikoli dalším zatěžováním a omezováním svobody lidí, tedy například různými zákazy individuální dopravy či mediálně vděčnými akcemi bez zřejmého dlouhodobějšího efektu.
Namísto laciných gest s problematickými výsledky se chceme soustředit na okamžitá konkrétní opatření, která rychle a levně zlepší životní prostředí v naší městské části. Patří k nim, kromě výsadby stromů a keřů tam, kde jsou pro ně vhodná místa, například okamžité a důkladné blokové čištění ulic po zimě, které zcela odstraní posypový materiál, nashromážděný během zimní sezóny, který významně přispívá k znečištění ovzduší prachem. Patří k nim i požadavek na zazelenění maxima ploch při povolování nové výstavy, a to jak na plochách samotných budov, tak i na nezastavěných pozemcích, atriích, vnitroblocích či předvstupních plochách.

Závěr

Praha musí zůstat světovým velkoměstem, otevřenou pulsujícící metropolí. Přejeme si, aby se i naše Praha 8 stávala čím dál významnějším kulturním a ekonomickým centrem, lákajícím turisty i investory. Hlavně si ale přejeme, a naše politika o to bude na prvním místě usilovat, aby se v ní nám Pražanům – a občanům Prahy 8 zvláště – dobře žilo.
Proto přicházíme s naší nabídkou, s naší vizí pro další čtyři roky rozvoje naší městské části. Naši práci jste mohli sledovat v dlouhém časovém horizontu 16-ti let a víte, že se nám ve funkcích starostů a radních Prahy 8 mnohé podařilo, stejně jako lze nalézt i věci, které bylo možné udělat lépe. Vstupujeme do boje o vaši voličskou přízeň vyzbrojeni zkušenostmi, znalostmi, zarputilostí a silným vztahem ke všem částem Prahy 8, tedy ke Karlínu, Libni, Kobylisům, Ďáblicím, Střížkovu, Bohnicím i Čimicím.

kandidátní listina


1. Nosek Josef, starosta MČ Praha 8 v letech 2000 až 2011

2. Musílek Václav JUDr., starosta MČ Praha 8 v letech 1998 až 2000

3. Pařízek Zdeněk MBA, obchodní ředitel

4. Paletář Petr, manažer provozu

5. Švec Jan, referent dopravy HZS

6. Novák Marek Mgr. MBA, ekonom

7. Fleková Marta, odborný právní asistent

8. Čabrádková Kubínová Zuzana, OSVČ – podnikatel

9. Pařízková Alena Mgr., advokát

10. Nosek Jan, hospodář

11. Švecová Olga, důchodce

12. Votruba Matyáš, student

13. Jelínková Denisa, barmanka

14. Jizbová Markéta, vedoucí oddělení vymáhání pohledávek

15. Vágner Michal, vedoucí střediska

Celou kandidátní listinu si můžete přečíst zde.